Článek XI. – Důvěra jako velmi tenká hranice aneb proč tuto hranici nepřekračovat

Velmi tenká hranice mezi důvěrou a nedůvěrou, jeden malý krůček, jedna chyba a vaše důvěra, kterou ve vás ostatní lidé vkládají, může být tu a tam nenávratně pryč.

Vaše slova jsou zároveň i vaší osobností..

Vždy co řeknete, to se snažte dodržet, tím vaše důvěra, kterou k vám chovají ostatní nikdy nezmizí.

Ani pravda někdy nestačí..

Jsou chvíle, kdy ale ani samotná pravda, tak jak se ostatní domnívají, že budou-li upřímní, pravdivý nikdy je tato možnost nedůvěry od druhého nikdy nezastihne. Omyl..

Když vám druhý člověk přestává věřit, je v danou chvíli úplně jedno zda mluvíte pravdu. Člověk, který k vám chová nedůvěru (má záporné myšlení, tzn., Že v danou chvíli bitvu, do které se s ním chcete pustit, nemůžete vyhrát).

"Lhal jsi mi". Nezáleží, zda se snažíte přesvědčit člověka, že máte pravdu. V tuto chvíli nezáleží ani na vaší odpovědi (vaše odpověď "Ano"... člověku, který vám nevěří , se potvrdí jeho teorie, že má pravdu..."NE" ..opět pravdu nevymluvíte.. mám pravdu jsi špatný člověk, protože mi lžeš..)

Názorný příklad, že s člověkem, který už vám nedůvěřuje nelze vyhrát. A tak k tomuto člověku nemáte dále žádnou zpětnou vazbu, žádné pocity, důvěra ve vaše slova je pryč a tak se dále nic pozitivního nedá na tomto základě stavět.

Jak se tedy vyhnout nedůvěře druhých?

Jak ji předejít?

Vnímejte druhého člověka, jeho pocity, jeho myšlenky. Zajímejte se co ten druhý cití, buďte jeho oporou i v těžkých časech, komunikujte s ním a starejte se o to, aby byl ve vaší blízkosti v pohodě. Pozitivní myšlenky rozvíjí pozitivní náladu a pozitivní nálada má neskutečný vliv na člověka...