Článek V. - Bezpečnost našeho každodenního života
Můžeme se cítit každý den bezpečně? Je v silách státních složek zejména Policie ČR nám dennodenně poskytovat ochranu?
Bezpečnost každého z nás závisí hlavně na nás samotných, protože nebezpečí každodenního života nás může potkat takřka kdekoliv, tam kam ani samotná policie nedosáhne. Dnešní svět je plný nebezpečí. Aktuálním nebezpečím, které nás může zasáhnout i v normální denní rutině je například i vlna uprchlíků mířící do Evropy. Né nadarmo se říká "jiný kraj, jiný mrav". A to si myslím v tomto případě platí dvojnásob, kdy tito lidé jsou schopni pro své náboženské přesvědčení udělat takřka cokoliv. A tak ti, kteří se právě dostanou do České republiky, mohou představovat právě to riziko nebezpečí. I všechny složky policejních služeb se na toto možné nebezpečí soustředí více, což může představovat další riziko, kdy má většina lidí možná i vetší možnosti pro spáchání nejrůznějších trestních činů, ale nemělo by to být nějak závratné oproti tomu, když by žádní uprchlíci nebyli. Policie se musí starat o pořádek ve státě a to by mělo být jejich hlavní prioritou "Pomáhat a chránit" občany České republiky.
K tomu se váže i odpověď na otázku ze začátku. Myslím, že se zatím můžeme cítit v rámci možností bezpečně. Svět bude vždy plný lidí, kteří budou chtít spáchat nějaký zločin, svět bude vždy připraven s nástrahami nějakého nebezpečí. To by pak žádná policie nemusela existovat, na světě by byl mír a pořádek, což úplně nezní ale tak špatně. Jsme ale v realitě a realita je trošku jiná. Lidé nejsou perfektní, svět není perfektní a tak nelze úplně zabezpečit každého na sto procent. Vždy jsou nějaká rizika. Proto bychom měli minimalizovat riziko nebezpečí, které by hrozilo nám, rodinným příslušníkům nebo přátelům hlavně my sami. Ale pozor měli bychom tak činit v rámci zákona, nikdy se neuchylujme k překročení zákona. Policie se nás vždy snaží chránit také v rámci zákonů České republiky.
Nemusíme být ale policisty, abychom nemohli zajistit každý den bezpečnost pro sebe nebo někoho úplně cizího. Stačí mít jen trošku odvahy, lidskosti a nebýt vůči druhým lhostejný. Měli bychom si pomáhat i navzájem jako lidé. Proto když uvidíte někoho cizího v nebezpečí, nebojte se pomoci, vynaložte svou odvahu, pro někoho druhého. Jedině tak každý pomůže k "BEZPEČNOSTI KAŽDODENNÍHO ŽIVOTA".
