Článek VIII. - "Zařaď se do řady zpátky mezi všechny ostatní! NE!, řekl jsem"

Už od dětství jsme vychováváni tak, abychom dostudovali "alespoň" střední školu a šli usilovně pracovat, přesně tak, jako rodiče. 8 hodin u pásu v továrně v dnešní době to není žádná nezvyklá práce. Spíše naopak. Samozřejmě to určitě není špatná práce. Jsou tu ale...

Vzpomínám si na dobu, kdy mě bylo 15let,byl tu výběr střední školy a absolutní nezmar, v tom co chci v životě dělat. A tak jsem si "vybral" školu né podle toho co chci dělat, ale podle toho kolik mi toho tam nabízí. Jak šla školní léta, pomalu jsem zjišťoval, že mě netáhne zas tak úplně zvolený obor, ale úplně něco jiného. Nebyl ale čas couvnout, naskočil jsem do rozjetého vlaku a tak jsem jako pasažér dojel až do konečné stanice s názvem "Zkouška dospělosti". Maturita. I když jsem za ta léta měl období, kdy jsem litoval onoho rozhodnutí v 15letech, v tu chvíli, ale přišli rodiče s velmi cenou radou, za kterou jsem s odstupem času velice rád. "Děláš to hlavně pro sebe". Velice cenná myšlenka nemyslíte? Myslím, že určitě ano. Právě tato myšlenka mě vyhnala všechny ty démony v podobě negativních myšlenek z mé hlavy ven. Neučíme se pro rodiče, ani pro ostatní, ale hlavně pro sebe.

Ještě před onou konečnou stanicí, kdy pomalu, ale jistě plynul poslední rok studia, jsem začínal nalézat to, co bych chtěl v životě dělat. "Chci být pánem svého života, chci být finančně nezávislý, chci mít práci, která je mým koníčkem, zábavou a která mě zároveň naplňuje. Chci být jednou vzorem, pro své děti a své okolí. Chci být úspěšný a mít spokojený život plný lásky, štěstí a přátel". To byla hlavní myšlenka mého "bádání nad životem". Nikdy pro mě nebylo to, co má spousta lidí předurčeno anebo pro co se rozhodnou. Zařadit se do řady mezi ostatní a dělat stereotypní práci. "NE!" Řekl jsem. Musíme se v životě naučit říkat ne, tak jako snadno se nám říká na cokoliv, co se vám velice zamlouvá ANO, tak stejně si musíme stát za svým názorem a říct NE. Chci od života prostě víc než tohle. Začínal jsem poznávat kolik je vlastně na světě příležitostí jak se uplatnit a co dělat. A tak jsem se dostal k tomu, že mě začínal fascinovat svět podnikání, svět lidí, kteří se od nuly dostali do svého vysněného cíle. Jaké to je mít vlastní firmu? Začít podnikat? Být "šéfem" svého času? Co vůbec pro to musím udělat?. A tak jsem začínal vyhledávat články s úspěšnými lidmi ve svém oboru, jak začínali, co je vyneslo tam, kde jsou teď. Jak články přibývaly, tak jsem se začínal zajímat i o motivaci, co vlastně lidi žene kupředu, doprovází je za jejich cílem. Cítil jsem potřebu stále se vzdělávat, nalézat nové a nové informace, i když jsem nebyl právě ve škole.

A dnes?

Dnes píšu motivační články, neumím si představit den, bez knížky, bez článku, o poznání sebe, o motivaci, o tom jak být pánem svého života. Neumím si představit den, bez nových informací, které mi přinesou klid a mír na duši i v mé hlavě. Vždy jsem byl ambiciózní, kladu si ty nejvyšší cíle, někdy ale slýchávám věty typu: "To nedokážeš, nato nemáš." Tyhle myšlenky vypouštím z hlavy. Jsou to jen překážky ve vaší hlavě a vy je musíte úplně vymazat tak jednoduše jako na počítači stiskem DELETE. Vždy se snažím myslet pozitivně. A věřím tomu, že když v tomhle co dělám, budu pokračovat, výsledek o kterém sním, přijde. Určitě za ta léta na sobě cítím určitý posun kupředu.

Vzdělávejte se, hledejte svůj smysl života, co vás naplňuje, co vám dokáže přinést klid na duši. Mějte po boku ty pravé přátele. Hledejte tu pravou lásku. Protože ani bez lásky nedá se žít. A za pár let se sami sebe zeptejte. "Mám to, co jsem vždycky chtěl?".